Již na konci předchozí divadelní sezony jsme začali zkoušet hru Josefa Topola Hodina lásky. Režisérem je Josef Kačmarčík, který již v našem divadle inscenoval Macbetha a do rolí Ela a Ely obsadil Jakuba Kropáčka a Martinu Novákovou a roli Teti si zahraje Martina Balážová.
Hodina lásky je báseň o mnoha barvách, a když do ní vplujete, tak po vynořeni jste úplně bez dechu.
A takový pocit jsme měli všichni po prvním přečtení.
EL: Když se mlčí, tak to tak neutíká?
ELA: Určitě to jde pomalejc.
EL: Ale hodiny tikají.
ELA (zastaví hodiny): Už ne.
EL: Stmívá se.
ELA (rozsvítí lampičku na stolku): Už ne. (Sedne si mu na klín.)
EL: Srdce ti tluče.
ELA: To nezastavím. – Jak mi odměřuje. Jak nám odměřuje!
EL: Stárneme po vteřinách, po minutách a po dnech.
ELA: Teď jsme mladí. Ještě hodinu!
EL: Už ne. Celou ne. Už jenom –
ELA (skočí mu do řeči): Nemá se odečítat! Jednous řek hodinu, a to platí. To bude platit i tu poslední minutu. Do poslední chvíle to bude poslední hodina s tebou.
Co vše se skrývá za jednoduchými, někdy opravdu holými větami.
Neúprosné plynutí času, teď a tady, přítomnost, která se nás dotýká, křehkost, láska, která pomíjí, foukne vítr a vše je jinak – jak s tím naloží El a Ela a co v jejich příběhu znamená Teti – „Zrcadlo Eli, zrcadlo fantazie, zrcadlo reality, zrcadlo strachů, přízrak nebo Ela starší?“, myslí si Martina Balážová.
Tak nyní žijeme naše dny – Martina a Martina, Jakub a Josef, Linda a Čeněk – jsme s Josefem Topolem, se slovy, která přesahují minulost i budoucnost, s obrazy, které chceme zachytit v jejich reálnosti a přitom jim nechat jejich magii, která se dotkne duše diváků…
Poprvé v pondělí 13. listopadu v 19:30 hod.